just an optimist in depression

25. prosince 2013 v 20:44 | Aldora
O P T I M I S T I N D E P R E S S I O N
Jo. Tak se teď cítím. Není k tomu co dodat. Celý život, celý rok. Jsem jen šťastná, snažím se být dobrá, být užitečná, být statečná a silná, pomáhat ostatním. Přitom mi přijde, že tu pomoc potřebuju hlavně já. Zastírám svoji slabost a smutek za tvář té "super holky" s mottem: Všem pomůžu, všechno vím, všechno zvládnu sama, nikoho nepotřebuju, ale jsem tu pro všechny..? Ach ta hořká pravda. Tohle je fakt hnusný, když si to uvědomím. Mám vlastně dobré srdce, nebo je to celé jen přetvářka, protože ve skutečnosti JÁ potrřebuji POMOC ostatních? Ne, tohle jsou dost hnusný myšlenky na svátky vánoční. Sakra. No co, letos to už nevylepším.

cool | Tumblr

Snažím se. Pomáhat, všude kde se dá. Šířit pozitivní myšlenky. Jsem poslední záchrana. Vždycky vyhovím ostatním. A co JÁ? Zeptala jsem se někdy sama sebe, CO JÁ? Zajímala jsem se někdy skutečně O SEBE? Zajímám se o pozitivní myšlení, jógu, tarot, všechny ty "duchovní" věci, po kterých se máte cítit dobře. Jenže, dělala jsem to PRO SEBE? Nebo pro druhé? S vidinou, že vše pak bude lepší? Že budu mít lepší vztahy s lidmi, budu lépe vypadat, budu lepším člověkem a tak dále. Ale bylo to opravdu pro MĚ? Nebylo. Sakra. A to jsem si to myslela. Ale tam někde jsem věděla, že to vlastně dělám pro ostatní. Není ale fakt blbost žít pro ostatní? Jsem tu taky já. Pokud já žiju pro ostatní, kdo žije pro mě?

Forget Edward Cullen. Simply Give Me Augustus Waters. | Facebook

Někdy mám pocit, že bych měla žít i pro své rodiče. Poslední dobou se dost hádáme. Vyzní to teď asi blbě, ale oni jsou vážně moje poslední jistota v životě. Něco, co mě celý rok drželo nad vodou. Rodina. Vlastně, oni dva. Hodně mi pomohli.. teda alespoň jsem to tak vnímala. Ale teď si nejsem tak úplně jistá. Budu znít nevděčně (a oni by to určitě potvrdili). Jen si nejsem jistá, že to bylo pravé. Dělají vše jen z povinnosti "správných rodičů"? Prosím, jen to ne. Bojím se, že ano. Nejsou špatnými lidmi, mám je moc ráda, dělají toho pro mne hodně. Ale nejsem si jistá, jak to bude dál. Přijde mi, že už to tak nějak dál nejde.. Kritizují mne. A já s nimi nesouhlasím. Shazují mě. Chtějí, abych víc pomáhala.. a chtějí toho dosáhnout tím, že na mě budou hnusnější. Paráda, co? Někdo by to asi nesl v pohodě, hádá se s rodiči pořád, ale já ne. Jsem citlivý člověk. Vlastně nemám nic než je. NIC. (ne, nejsem normální... nemám oblíbený koníček ani partu skvělých přátel, natož kluka... l-o-o-s-e-r)


Fajn. Děkuju Ježíšku. Prosím, řekni mi, co s tím vším teď mám jako dělat? Jsou Vánoce, mám se přežírat a ne řešit existenční problémy. Ale i tak, děkuji. Prostě optimist (maskaaaaaaaaaaaa)

DOUFÁM, ŽE SE MÁTE LÍP, SKVĚLE, JÍTE, PIJETE A UŽÍVÁTE SI VÁNOCE. OMLOUVÁM SE ZA TENTO LITUJÍCÍ SAMU SEBE ČLÁNEK. ŠŤASTNÉ A VESELÉ I OPOŽDĚNĚ. A věřte, to přání myslím opravdu vážně. Někdy si prostě lidi uvědomí, jak cenné to je:))))))
 


Komentáře

1 Kei | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 21:26 | Reagovat

Co se stalo ? Nemusím hádat jaks e asi cítíš, jak je tohle všechno težký. Nikdy jsem tenhle boj nevyhrála. Neustále jsem v něm. V šedé temnotě přetvářek, v proplakaných nocích. Tohle všechno tam ve mě je. Už ani nevěřím že nad tím vyhraju nejspíš už jenom doufám v to že moje přetvářka ošálí i mě. Že když se budu smát budu se cítit štastná.
Nejsi jediná která nemá nic. Já jsem an tom stejně. Nejhorší na tom je že jsem ztratila už samasebe. TO jediné co mi zbylo je prázdno. Nedovol aby se ti to stalo. Vždy budeš mít osobu která tě bude milovat a tou budeš ty sama, nesmíš dovolit aby si o ní přišla !!
Kdyby ti bylo moc smutno můžem si vyměnit kontakty. Je toho tolik co ti můžu říct. Nechce se mi to všechno psát tady.
I když ztratíš všechno, já tady budu stále. ( Je mi fuk že to zní no ehm.. trochu divně, prostě to tak je )

2 Kei | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 19:57 | Reagovat

-napiš mi třeba na email skype ( forever-with-style@seznam.cz )nebo jak chceš a já si tě přidám :)

3 Vaness . | Web | 30. prosince 2013 v 19:34 | Reagovat

*_*

4 L. | Web | 31. prosince 2013 v 13:44 | Reagovat

Naprosto vím jak se cítíš, tentokrát nemusím použít svůj šestý smysl , abych to věděla, protože se cítím úplně stejně. Jenže já mám naštěstí ještě dost sil, abych to zakryla :). Kdyby sis o něčem chtěla promluvit, klidně napiš ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.